Kamarád Petr z rakouského Waidhofenu, kterého navštívíme, se už na nás těší. Prý vždycky přivezeme krásné počasí. Asi má pravdu – v Rakousku už jsme byli lyžovat mnohokrát a vždy bylo počasí jak z katalogu od Fischera (akorát místo palem zasněžené smrky).

Bydlení

Bydlet budeme na statku Klause a Elisabety Kloimwiederových na loukách nad Ybbsitzem. Jejich Neues Haus je krásně opravený, spíše znovupostavený (neboť vyhořel) a nabízí velmi rodinnou a přátelskou atmosféru ve dvou prázdninových bytech. Oba mají svou vlastní sociálku, ten větší pak i velkou kuchyň s jídelnou. Ta je kompletně zařízená, takže není třeba s sebou vůbec nic brát.

Příjezd

Z Vídně po dálnici A1 směr Linz až do Amstettenu. Je lepší sjet až na druhém sjezdu do Amstettenu, tuším, že je označen Amstetten West a od toho prvního je dost daleko. Pak se vydáme směrem na Waidhofen an der Ybbs. Projedeme nákupním předměstím Amstettenu a malebným údolím asi po třiceti kilometrech dojedeme až do Waidhofenu. Ten je třeba projet směrem na Ybbsitz a kousek za Waidhofenem, za kruhovým objezdem u prodejny motorek doleva přes mostek a pak nahoru. Zatím jsme vždy vyjeli bez řetězů, ale nikdy nebylo tolik sněhu.

Poznámka: Schwarzenberg je síť ulic, která má asi 20 km. map24.de neumí v této oblasti čísla domů. Proto je zobrazená poloha o kousek vedle té skutečné.

Lyžování

Hochkar

Nejdražší, největší a nejvýše položené středisko je asi třicet kilometrů od statku. Nabízí alpský vysokohorský ráz, asi 18km sjezdovek a o víkendech i spoustu lidí – především Čechů.

středisko (v češtině) – mapa – ceník

ForsterAlm

Od našeho statku asi deset kilometrů. Má asi jen o dva kilometry sjezdovek méně než Hochkar, pouze jednu čtyřsedačku, ale zato je nejlevnější a bezva pro děti.

středisko – mapa – ceník (PDF)

Königsberg

Pouze kotvové vleky, ale velmi malebné a členité sjezdovky. Asi patnáct kilometrů daleko. Ceny jako na ForsterAlmu.

středisko – mapa – ceník

Vyrazili jsme bez obou kluků: Meda je silně nachlazený a kašle, Koloušek se z pátečního tréninku vrátil totálně zničený a ještě v sobotu ráno ho všechno bolelo.

Nahoře svítilo slunce, dole beznadějný smog

Ze Zlína to do Javorníků není daleko. Přes Vsetín údolím Vsetínské Bečvy do Nového Hrozenkova a pak již podle šipek až na samý konec údolí, kde je parkoviště. Dříve jste zde museli nechat auto a na hřeben, kde se Kohútka nachází, vás vyvezl sněžný skůtr. Dnes již nahoru vede úzká a klikatá silnice, po níž lze vyjet i v zimě. Ovšem jen máte-li sněhové řetězy či vůz s pohonem všech kol; jinak vás pořadatel nahoru nepustí. A taky pas či alespoň občanku, neboť hřebenem prochází česko-slovenská hranice. Jezdí se střídavě nahoru a dolů, na silnici se nelze vyhnout. A pokud si nahoru netroufnete sami, nechte se vyvézt skibusem, který po silnici pendluje.

Neodpustím si poznámku: je všeobecně známo, že nasazení sněhových řetězů je nutné se naučit a to nejlépe v teple a bez sněhu. Já jsem to tak kdysi udělal. Nikoliv však řidič fungl nové oktávie, který zmrzlými prsty bezradně motal řetězy v marné snaze nasadit je na kola. Když jeho drahá polovička viděla, jak snadno jsem řetězy opatřil naše auto, hned spustila: „Vidíš, já jsem ti řikala, že…“. Však to znáte. Kdybych nakonec onomu zoufalci řetězy nenasadil, asi by tam stál ještě dnes.

Nahoře bylo opravdu nádherně. Slunce svítilo na plné pecky, vítr žádný, v údolí pod námi se válely kotouče smogu a my se mohli kochat výhledem na Lysou horu. A tak jsme lyžovali, koulovali se, sáňkovali a jen tak se procházeli. Radost nám poněkud zkalil akorát neznámý lump, který mi ukradl lyžařské rukavice – když jsem fotil, na chvíli jsem je nechal bez dozoru. A to se na českých horách nevyplácí. Větší stěstí měl majitel ukradených běžek. Díky pozornému personálu na parkovišti byl zloděj odhalen a předán policii (která jej nejspíše pro nedostatek důkazů pustí; co na tom, že lyže u něj našli). Šlo o dva mladíky a jednu slečnu, kteří evidentně na hory nejeli za lyžováním…

A Helenka? Její vztah k lyžování letos poněkud ochladl. Zjistila totiž, že v obýváku jí lyže nepodkluzovaly a tak se našim pokusům o nasazení lyží úspěšně vyhýbá. Potřebuje motivaci – když na dětském lanovém vleku začala jezdit malá holčička, Helenka měla lyže rázem na nohou a už se drala k lanu. Jednou vyjela nahoru (s mamdou samozřejmě) a už to stačilo. Třeba příště pojede i dolů. Nenutíme ji, nechceme jí lyžování zprotivit.

Většina lyžařů je už touto dobou doma. Ani neví, o co přicházejí.

Na Kohútce se nám líbilo natolik, že uvažujeme o lyžařském víkendu stráveném pod střechou nově rekonstruované chaty Kohútka. Odjížděli jsme až za tmy a na cestu nám svítil obrovský měsíc v úplňku. Bohužel jen chvíli, Ještě před Vsetínem jsme se ponořili pod hustou peřinu smradlavého smogu a bylo po divadle.

Co se nám líbilo:

• Všechny typy sjezdovek od dětské se školičkou a provazovým vlekem až po pěknou černou. Mezi sjezdovkami lze přejíždět a tak máte celý den co prozkoumávat.
• Vše je blízko sebe, což s dětmi oceníte, neboť skočit si do auta pro suché rukavice je sranda.
• Sjezdovky jsou kvalitně upravené rolbou.
• Na české poměry snesitelné fronty u vleků – čekalo se tak 8 minut. Dětské vleky byly zcela bez čekání.
• Venkovní bufet „U kuřátka“ rychle ukojí vaše chutě.
• Restaurace uvnitř krásně rekonstruované horské chaty Kohútka pak uspokojí i náročnější gurmány – my jsme si moc pochutnali.
• Nádherné výhledy, možnost procházek po hřebenovce (nyní kvůli kalamitě poněkud omezenám nicméně na Portáš se dostanete).

A co se nám líbilo míň:

• Všechny velké sjezdovky končí u dvou starších pom a tak se tam učitě někdy tvoří velké fronty.
• Všechny vleky a sjezdovky jsou propojené, leckde však k úplnému přejezdu na lyžích chybí jeden či dva výškové metry a tak nezbývá než kousek vyšlápnout. Ale není to žádná hrůza.

A na závěr pár užitečných odkazů, pokud byste to chtěli vyzkoušet sami:

Jak se tam dostat?

Ze Vsetína pojedete směrem na Velké Karlovice, ale již v Novém Hrozenkově odbočíte vpravo na Vranču. Druhá možnost je ze Slovenska z Lúk pod Makytou přes lyžařské středisko Čertov pořád nahoru.

• Mapa příjezdu
• Horská chata Kohútka – vyčerpávající informace o středisku, ubytování v chatě či aktuální jídelní lístek.
• Lyžařské středisko Kohútka na serveru Holidayinfo.cz – mapy, ceny, počasí, online kamera
• Lyžařská škola Sun ski

Vše začalo v roce 2004. Tehdy jsem pojal úmysl informovat příbuzenstvo a přátele o naší cestě obytným autem po Evropě prostřednictvím on-line internetové reportáže. Náš první web s názvem Alpy 2004 jsem spáchal za použití HTML tabulek (každý nějak začínal) a umístil jej na adresu berani.aktual­ne.cz.

Pár úplně cizích lidí naše vyprávění inspirovalo, třeba k návštěvě švýcarské Technoramy. A tak po roce přibyla další série článků, tentokráte o cestě k Atlantskému oceánu (no prostě do Holandska). To už jsem použil redakční systém Nucleus.

Ale koncem roku 2005 se stala nemilá věc: doména aktualne.cz změnila majitele a naše stránky se najednou ocitly na adrese berani.xf.cz, což, jak jistě sami uznáte, není adresa nikterak pěkná. Naše stránky byly dokonce nějakou dobu mimo provoz.

Konečně ve vlastním

A tak jsem se rozhodl „pustit chlup“: zakoupil jsem doménu www.beranionli­ne.com a umístil ji na servery Českého hostingu, jehož služby a ceny se mi moc líbí. Doufám, že tato konfigurace už nějakou dobu vydrží.

A proč jsem zvolil adresu www.beranionli­ne.com ? Všechny ‚hezčejší‘ jména už jsou obsazena a navíc domény .cz byly v té době výrazně dražší než .com.

Nejbližší budoucnost

Naše nové stránky jsou již funkční (což poznáte třeba i podle toho, že čtete tyto řádky), ale stále ještě mě čeká spousta práce. Třeba změnit vzhled stránek – ta standardní žlutá je dost hrozná. Doplnit stálý obsah: takové to „O nás“, „O těchto stránkách“, „Kontakt“, však víte.

Do letních prázdnin musí být vše hotovo. Hrozí totiž další online reportáž z cesty obytným autem. A kam? Neprozradím. Ne že by to bylo tak tajné – my to zatím prostě nevíme…

P.S.: Zatím jsem zakoupil tlustého průvodce Norskem (knihu, pochopitelně); žena pak neméně objemného průvodce Francií (taktéž knihu). Tož uvidíme.

článek